VZTAH MATKY S DCEROU PŘI PPP (PORUCHY PŘÍJMU POTRAVY)

09.03.2016

Proč tohle téma? Řečnická otázka, kterou si kladu již nějakou dobu. Téměř před dvěma týdny jsem dostala pokyn k tomu, abych otevřela jakousi besedu pro matky s dcerami, které si procházejí anorexií, bulimií, či přejídáním se. Navnímala jsem důležitost komunikace rodové linie žen. Nejen proto, že při prožívání těchto jevů se obě strany stáhnou do sebe a kladou na sebe velké břímě pocitů viny, ale i proto, že při pouhém povídání si o tomto trápení v kruhu, se rozvíří léčivé energie a dochází k velkému pochopení a pocitu úlevy, který je velmi žádoucí. Matky se ve svých dcerách vidí. Jsou jejich pýchou a nadějí. Dcery jsou pro ně blízké, následují jejich kroky a pokračují v jejich cestách. Bývají odlišné, ale přeci stejné. Prochází si stejnými procesy a vyvíjí se skrze stejné změny. Matky stojí po jejich boku, sledují jejich postupy, prožívají s nimi jejich pády a nikdy nad nimi nelámou hůl. Až do doby, kdy se něco začne dít. A to něco je častokrát pocit selhání. Selhání sebe sama. Mnoho matek zažívá pocit viny a selhnání při prožívání si dceřiny PPP. Ne- li každá. Hlavou rotuje otázka : "Kde jsem udělala chybu?" A začíná se stupňovat pocit, který oznamuje, že kdybych nebyla špatnou matkou, moji dceři se to nikdy nestane. Je to moje vina. Někde ve výchově jsem selhala. A toto vědomí je pro matku natolik silné a bolavé, že jí ani nezbyde nic jiného, než se stáhnout do sebe a potlačovat. Je to tak ostrá bolest, která se může projevit i fyzicky. Začíná píchat u srdce nebo se stahuje hruď. A zároveň začne pracovat obranný mechanismus, jež matku nasměrovává k přeměně své viny na vinu dcery. Z " kde jsem udělala chybu", se stává: " proč mi to dělá? " . " Já jí tak pomáhám, vložila jsem do ní tolik nadějí a tolik síly a práce a lásky a ona se mi takhle odvděčí. Dělá mi ostudu. Co si teď o mě řeknou ostatní?" A převržená vina se mění v zášť a pocit nenávisti. A dcery? Častokrát nevědí, co se to s nimi děje. PPP nevznikají u holčíček a dívek, které mají zdravé sebevědomí, které se cítí milovány, které se cítí hodnotné, a které jsou spokojené. Je to klasické sebedestruktivní chování, jež má povětšinou nějaké příznaky již delší dobu před propuknutím. Tyto dívenky jsou v hlubokém sebenepřijetí. Nelásce. A hledají cokoli, kde by uspěly, co by jim dalo " sílu", v čem by vynikly, co by je pohltilo. Jídlo je všelék. Je to velice dostupná atributa pro všechny. Dá se skrze něj manipulovat se sebou samotnou. ( Jsi hezká, dostaneš koláč, nejsi hezká, nedostaneš večeři.) Dá se fungovat na základě odměn a trestu. A tím dochází k uspokojení pocitu nedokonalosti a nehodnoty a zároveň při zdánlivém úspěchu v této nehodnotě, se dostávají ke krátkodobému prožitku štěstí a dokonalosti. Ten je ovšem pomíjivý, poněvadž není skutečný a je podmíněn nějakými aspekty. Samozřejmě, ani dcery nechtějí být ve své sebenenávisti a tak přesouvají svou vinu za svou nedokonalost na své matky. " Ona mi říkala, že začínám být oplácaná." "To ty za to můžeš, kdybys mi neřekla, že začínám dospívat, nikdy bych nemusela hubnout. To tys chtěla, abych byla nejlepší. To ty jsi chtěla, ať jsem perfektní." A tak se viny přelévají z jedné strany na druhou, bolest obou se zvětšuje a prohlubuje a vztahy se vzdalují a uvadají. Přestože právě v těchto chvílích je tak důležité opět objevit vzájemnou lásku a pochopení. Prožít si vědomí, že jsme milovány jedna druhou, že jsme pro sebe důležité. Při PPP vnímám jako primární napravení vztahu matky s dcerou, a tím i následné ukotvení a sjednocení matky samotné i dcery samotné. Pojí se s prožitkem uvědomění si vlastní sebehodnoty a podstaty vůbec. Rozkrytí ženskosti. Přijetí. Ovšem je to velice těžké a častokrát jsou obě strany nepřístupné a velmi tvrdohlavé. Proto jsem dostala pokyn k otevření kruhu matek s dcerami. Skrze vzájemné otevření se, naciťovacích cvičení a prožití společných meditací, jsem vedena k spolupráci s Vámi a pevně věřím v skvělé výsledky. :) Já sama bych dala mnohé za to, aby mně a mé matce byla nabídnuta pomoc, která by nám pomohla překonat strasti časů anorexie, a proto je mi obrovskou ctí, že Vám mohu tuto pomoc nabídnout zrovna já.

S láskou a pevným objetím, Zuzka